Archiv rubriky: Děti

Náš chlapeček byl velmi chtěné a očekávané miminko. Těhotenství jsem snášela velmi dobře (až do 8 měsíce těhotenství) a s manželem jsme se těšili na našeho broučka. Protože pocházím z doktorské rodiny, tak jsem si v duchu celé těhotenství říkala, jen ať se malý narodí v pořádku, ať nemá nic na obličejíčku (nevím, jestli jsem již tenkrát měla nějaké tušení, ale prostě jsem na to občas pomyslela). Malý se narodil kvůli mé těžké preeklampsii v 35tt+2 ve vyhlášené porodnici, ale především nemocnici. Protože jsem po akutním císařském řezu ležela dva dny na jip, tak jsem malého viděla nejdříve na fotkách od manžela. Ohýnku jsem si na fotkách hned všimla, ale manžel mi řekl, že to prý zmizí a já si uvědomila, že sestřenčin kluk měl taky něco červeného po porodu na obličeji a zmizelo mu to (on byl jen otlačený z porodu). Ihned po propuštění z jip jsme se šli s manželem na malého podívat, protože se kvůli předčasnému porodu vyhříval v inkubátoru. K malému jsem cítila obrovskou lásku ale i lítost „proč zrovna náš syn“. Malý má ohýnek přes půlku obličeje a asi i kvůli tomu začal kolotoč všech vyšetření – kožní, oční, utz hlavičky, utz tělíčka ale především magnetická rezonance mozku. Když mi doktorka v porodnici sdělovala, že magnetické rezonance je v pořádku, držela jsem malého za ručičku v inkubátoru a brečela radostí. Neskutečná úleva. Po týdnu...

Zobrazit více